Vysokonapěťové a nízkonapěťové kabely se liší strukturou, což ovlivňuje jejich výkon a použití. Vnitřní složení těchto kabelů odhaluje klíčové rozdíly:
Struktura vysokonapěťového kabelu:
1. Dirigent
2. Vnitřní polovodičová vrstva
3. Izolační vrstva
4. Vnější polovodičová vrstva
5. Kovové brnění
6. Plášťová vrstva
Struktura nízkonapěťového kabelu:
1. Dirigent
2. Izolační vrstva
3. Ocelová páska (není součástí mnoha nízkonapěťových kabelů)
4. Plášťová vrstva
Hlavní rozdíl mezi kabely vysokého a nízkého napětí spočívá v přítomnosti polovodičové vrstvy a stínící vrstvy u kabelů vysokého napětí. V důsledku toho mívají kabely vysokého napětí výrazně silnější izolační vrstvy, což má za následek složitější strukturu a náročnější výrobní procesy.
Polovodičová vrstva:
Vnitřní polovodivá vrstva slouží ke zlepšení účinku elektrického pole. U vysokonapěťových kabelů může blízkost mezi vodičem a izolační vrstvou vytvářet mezery, což vede k částečným výbojům, které poškozují izolaci. Pro zmírnění tohoto jevu slouží polovodivá vrstva jako přechod mezi kovovým vodičem a izolační vrstvou. Podobně vnější polovodivá vrstva zabraňuje lokalizovaným výbojům mezi izolační vrstvou a kovovým pláštěm.
Ochranná vrstva:
Kovová stínící vrstva ve vysokonapěťových kabelech slouží třem hlavním účelům:
1. Stínění elektrického pole: Chrání před vnějším rušením stíněním elektrického pole generovaného uvnitř vysokonapěťového kabelu.
2. Vedení kapacitního proudu během provozu: Funguje jako dráha pro tok kapacitního proudu během provozu kabelu.
3. Cesta zkratového proudu: V případě selhání izolace poskytuje stínící vrstva cestu pro svodový proud do země, což zvyšuje bezpečnost.
Rozlišování mezi kabely vysokého a nízkého napětí:
1. Strukturální kontrola: Vysokonapěťové kabely mají více vrstev, což je patrné po odloupnutí vnější vrstvy, která odhalí kovové pancéřování, stínění, izolaci a vodič. Naproti tomu nízkonapěťové kabely po odstranění vnější vrstvy obvykle odhalí izolaci nebo vodiče.
2. Tloušťka izolace: Izolace kabelů vysokého napětí je výrazně silnější, obvykle přesahuje 5 milimetrů, zatímco izolace kabelů nízkého napětí je obvykle do 3 milimetrů.
3. Označení kabelů: Vnější vrstva kabelu často obsahuje označení specifikující typ kabelu, plochu průřezu, jmenovité napětí, délku a další relevantní parametry.
Pochopení těchto strukturálních a funkčních rozdílů je klíčové pro výběr vhodného kabelu pro konkrétní aplikace a zajištění optimálního výkonu a bezpečnosti.
Čas zveřejnění: 27. ledna 2024