Vysokonapěťové kabely a nízkonapěťové kabely mají výrazné strukturální odchylky, které ovlivňují jejich výkon a aplikace. Vnitřní složení těchto kabelů odhaluje klíčové rozdíly:
Konstrukce vysokonapěťového kabelu:
1. Dirigent
2. Vnitřní polovodivá vrstva
3. Izolační vrstva
4. Vnější polovodivá vrstva
5. Kovové brnění
6. Vrstva pláště
Konstrukce nízkonapěťového kabelu:
1. Dirigent
2. Izolační vrstva
3. Ocelová páska (není přítomna v mnoha nízkonapěťových kabelech)
4. Vrstva pláště
Primární odlišnost mezi vysokonapěťovými a nízkonapěťovými kabely spočívá v přítomnosti polovodivé vrstvy a stínící vrstvy u vysokonapěťových kabelů. V důsledku toho mají vysokonapěťové kabely tendenci mít výrazně silnější izolační vrstvy, což má za následek složitější strukturu a náročné výrobní procesy.
Polovodivá vrstva:
Vnitřní polovodivá vrstva slouží ke zlepšení efektu elektrického pole. U vysokonapěťových kabelů může blízkost mezi vodičem a izolační vrstvou vytvářet mezery, což vede k částečným výbojům, které poškozují izolaci. Aby se to zmírnilo, funguje jako přechod mezi kovovým vodičem a izolační vrstvou polovodivá vrstva. Podobně vnější polovodivá vrstva zabraňuje lokalizovaným výbojům mezi izolační vrstvou a kovovým pláštěm.
Stínící vrstva:
Kovová stínící vrstva ve vysokonapěťových kabelech slouží třem hlavním účelům:
1. Stínění elektrického pole: Chrání před vnějším rušením stíněním elektrického pole generovaného ve vysokonapěťovém kabelu.
2. Vedení kapacitního proudu během provozu: Působí jako cesta pro tok kapacitního proudu během provozu kabelu.
3. Dráha zkratového proudu: V případě selhání izolace poskytuje stínící vrstva cestu pro svodový proud do země, čímž se zvyšuje bezpečnost.
Rozlišování mezi vysokonapěťovými a nízkonapěťovými kabely:
1. Strukturální zkouška: Vysokonapěťové kabely mají více vrstev, což je patrné po odlupování vnější vrstvy a odhalování kovového pancíře, stínění, izolace a vodiče. Naproti tomu nízkonapěťové kabely typicky odhalují izolaci nebo vodiče po odstranění vnější vrstvy.
2. Tloušťka izolace: Izolace vysokonapěťových kabelů je výrazně silnější, obecně přesahuje 5 milimetrů, zatímco izolace nízkonapěťových kabelů je obvykle do 3 milimetrů.
3. Označení kabelů: Vnější vrstva kabelu často obsahuje označení určující typ kabelu, plochu průřezu, jmenovité napětí, délku a další relevantní parametry.
Pochopení těchto strukturálních a funkčních rozdílů je klíčové pro výběr vhodného kabelu pro konkrétní aplikace, který zajišťuje optimální výkon a bezpečnost.
Čas odeslání: 27. ledna 2024